Meridian na sněhu

Meridian na sněhu

Létání s lyžemi

Konečně nasněžilo, tak mohlo přijít na řadu přezutí kolového podvozku benzínového modelu Meridian 10cc na zimní obutí, v tomto případě samozřejmě lyže. Zvolil jsem lyže Quanum z Hobbykingu.

Lyže jsou dlouhé 270mm, široké 65mm a váží 91 gramů, ideální velikost pro model třídy .60, což je přesně tento model. Provedení samotných lyží je velmi pěkné a kvalitní - vyrobeny jsou z mléčně transparentního polypropylenu a jsou velmi masivní a pevné, mrazuodolné, což má však svoji daň v podobě vyšší hmotnosti, letadlo nabyde v případě 3 kolového podvozku o skoro 300 gramů - čili nevhodné pro lehké modely.

Velmi nešťastné je řešení aretace - na první pohled vypadá velmi chytře a je patrné z tohoto obrázku. Pružina se zahákne za šroub osazený do O kroužku se závitem, ten vymezuje zároveň maximální úhel náběhu lyže, dolů se lyže nedostane silou pružiny. V balení jsou vždy dvě pružiny pro osazení lyže na levou nebo pravou stranu. Problém je v tom, že kroužek je z měkkého materiálu - klasický blátokov, šroub je však třeba velmi pevně utáhnout aby se lyže neprotáčela, takže se samozřejmě strhnul závit v kroužku. Řešením je použití jiných kroužků (originálních ze stavebnice Meridiana) se dvěma závity M3 - z jedné strany se pojistí červíkem a do druhého se dá onen šroub. Přesto je skoro nutné použít ještě gumu, která zvedá předek lyže a vzadu nějaké lanko (v tomto případě je to rybářská kevlarová šňůra) které zabrání přetočení lyže směrem nahoru. Provedení je patrné z obrázků - vpředu gumolanko zaháknuté za pružinu podvozkové nohy, vzadu jednoduché gumy, zaháknuté za šrouby s velkými překližkovými podložkami osazenými na lyži a podvozkové noze - primitivní, ale funkční, konečně na lyžích létáme max. párkrát za rok. Špičky lyží by měly ve vzduchu mířit několik stupňů vzhůru, právě proto, aby při přistání sedly nejprve zadní části a lyže se nezabořily.

Osy kol hlavního podvozku Meridiana mají stejný průměr jako otvory v lyžích, takže osazení šlo bez úprav, přední lyži bylo nutné převrtat, stejně tak převrtat dodaný kroužek na průměr 4,8mm.

Poslední úpravou pro zimní starty bylo obalení válce kusem papundeklu, aby se motor v mrazu moc nechladil, ukázalo se to však jako velký omyl.

Jdeme na start, montáž modelu a předletová příprava je stejná jako v létě. Při létání bylo kolem -1°C a zhruba 10-15 cm již trochu mokrého sněhu - ne moc, ale už se lepil. Motor si po dvouměsíční přestávce bez jakkékoliv údržby dal říct po několikerém protočení startérem, kolíkem by to nešlo (další důvod mít startér i pro benzíňáky), druhé natočení již dal jen startovacím kolíkem. Motor se podařilo nastartovat, po zahřátí jdeme na start, a ouha... Ukázalo se, že lyže na předním podvozku je moc úzká a boří se do sněhu, tím se dostala do sněhu i vrtule a motor samozřejmě zhasnul. Nevzdali jsme se, Meridian s vysunutými klapkami odstartuje na pár metrech, takže přišel ke slovu kus vlnitého plechu, kterým jsme shrnuli vzletový pruh zhruba 2 x 20 metrů, opravdu stačilo to trochu udusat, když se model rozjede, předek se nadlehčí a už se neboří. Startovali jsme s plně vysunutými klapkami v poloze pro přistání, těsně po odlepení zatažení o polovinu a po nabrání rychlosti již klasický vzlet.

S lyžemi se změní těžiště modelu, takže bylo třeba vytrimovat dost výškovku do přitažení, pak už to létalo stejně jako s koly, tedy až na extrémní přehřívání motoru, telemetrie ukazovala teplotu hlavy až přes 220°C, takže nouzové přistání, oddělání papundeklu a hle - motor se lehce pod nulou chladí naprosto stejně jako v běžné teplotě, dokonce se subjektivně zdá, že díky studenému nasávanému vzduchu chodí líp, než při běžné teplotě.

Na přistání je nutné jít velice opatrně a přesně, nesedat na 3 body, ale s velkým úhlem náběhu nejprve na zadní kola a následně po zbrzdění dosednout na přední. Model se sice vždy zaboří a motor zhasne, nehrozí však převrácení, to by se mohlo stát při přistání na 3 body. Je to poměrně obtížné a relativně nebezpečné, ale dá se to, model zastaví zhruba po 15 metrech.

Tyto sněhové podmínky, jaké panovaly, jsou pro takto osazený model naprosto nejhorší. Dá se předpokládat, že při těžkém mokrém sněhu by se dalo snadno i pojíždět, protože by se přední podvozek nebořil, totéž v prašanu, kdy by vrtule lehký sníh efektně odfoukala. Lepší je i třeba jen několika centimetrová sněhová pokrývka, která zaručí klouzavost, ale model se neproboří. Zadní podvozek se nebořil vůbec, takže se dá říct, že osazení těchto lyží na ostruhový podvozek u modelu srovnatelné váhy je lepší a jednodušší na pilotáž. Na fotce nahoře byl model pohozen, aby nebyly vidět šlápoty ve sněhu, takže zapadl, při lehkém položení se propadl předek až při pojíždění.

Každopádně létání na sněhu je velká paráda a zábava, vyzkoušejte! Do nového roku všem letu zdar!